V dáli skrze stromy svítil velký měsíc, který dodával lesu magické kouzlo barev a odstínů. V lese mimo to jen sem tam probleskla letící světluška. Děti z toho ale mnoho nevnímaly. Našlapovaly totiž za zvuku praskání větví v hlubokých houštinách a na mysli měly jen to, aby se co nejdříve dostaly domů.
Byly v lese úplně samy a dostaly strach. Nemohly zapomenout na vyprávění o klekánici, která po večerním zvonění strká děti nemilosrdně do pytle. Všechny děti se daly na útěk a běžely co jim nohy stačily. Když v tom přímo před nimi stála postava v roztrhaných šatech. Starou shrbenou babici osvětloval Měsíc a děti strnuly hrůzou.